Naprosto unikátní film, který je téměř celý vytvořen jedním člověkem, a přitom nejde o žádnou alternativní podivnost. Čímž tedy nechci říci, že není podivuhodný - to totiž rozhodně je. Už jen v žánru. Ve své podstatě je to roadmovie, křísnutá netradiční bajkou i inscenovaným zvířecím dokumentem, ve které jsou prvky sci-fi, fantasy i survivalu. Je možné ho ale vnímat i jako autobiografickou sondu do podvědomí lotyšského tvůrce Gintse Zilbalodise, který se nechal slyšet, že je pro něj těžké spolupracovat s týmem, a proto dělá na filmu víceméně sám.

A o čem to vlastně je? Na počátku sledujeme černého kocourka v přírodě. Poté, kdy ho vyplaší skupina psů, které uteče, se stane zvláštní událost. Kolem se přežene stádo dalších živočichů. Před něčím utíkají. To něco je tsunami. Pozvolna sledujeme, jak se okolní svět zalévá vodou a jak na tuto situaci reagují některá zvířata v okolí. Hlavní hrdina nalézá útočiště na nevelké bárce s plachtou. Má to ale háček. Člun už okupuje kapybara. A pozvolna se přidává další zvířena. Vznikají tak situace, kdy spolu musí různé živočišné druhy interagovat.

Tady je zapotřebí opravdu hluboce vyseknout poklonu tomu, jak má Gints odpozorované chování, hlavně u kočky. V mnoha ohledech mi to připomenulo herní hit Stray, který má také kočku jako hlavní postavu. A nejde jen o kočku. Jsou tu i psi a další zvířátka a po většinu času si pokládám otázku, kolik času musel tvůrce filmu strávit pozorováním. Většina příběhu je právě jen o tom, jak spolu jednotliví živočichové interagují. Je to beze slov a neustále zábavné. Už dlouho jsem neviděl film, který by dokázal bez jediného slova odvyprávět nějaký příběh podobným způsobem. Moment. Možná jsem podobný film neviděl nikdy.

Velkou záhadou je tu svět. Ten nese stopy lidské existence, ale zdá se být člověčím druhem opuštěný. Podle žádné indície nedokážete říci, kdy nebo kde se příběh odehrává. Nicméně i tak si vás worldbuilding zaháčkuje od první chvíle, kdy spatříte podivnou chalupu, kde zřejmě žil někdo velmi fascinovaný kočičím plemenem. Po celou dobu hltáte náznaky, které vám autor zlehounka drobí do příběhu. Ve výsledku jsem vlastně jsem rád, že spousta věcí zůstane vysvětlena.

Gints Zilbalodis se nepodílel jen na režii, realizaci a scénáři. Ale i na hudbě. Film už teď sbírá spoustu cen. Vyhrál Zlatý góbus i European film awards. Nicméně sbírá nominace i za hudbu, která naprosto dechberoucím způsobem dokresluje zápletku. Na celém projektu je hrozně moc vidět, že měl autor naprosto jasnou vizi, kterou dokázal realizovat ve všech jejích detailech.

Animace je stylizovaná, protože tvůrce celý projekt vytvářel v open-source software Blender. Nejsou zde detaily kožíšku každého zvířátka, ale popravdě mi to tu nechybí a fotorealistické pozadí u takového filmu opravdu nepotřebuji.

Pokud přijmete autorovu hru, že se tu zvířátka trochu chovají jako lidé a jsou evidentně trochu chytřejší než to, na co jste u psů a koček zvyklí, jde o neuvěřitelně vtahující a svéráznou podívanou, která bude bavit malé i velké bez toho, aby se v čemkoliv podbízela. Všechny hlavní postavy jsou skvěle odpozorované a vyprávění je díky tomu srozumitelné a nevšední současně. Velké překvapení z konce minulého roku. Doufám, že zabojuje na Oskarech a postrčí další tvůrce podobně originálních konceptů.